Zdálo se, že po první sérii se už nepodaří tvůrcům přilepit oko divákovo s takovou intenzitou, s jakou se to podařilo u první části. Opak je ale pravdou. I když už divák ví, do čeho jde, druhá řada Sto roků samoty (One Hundred Years of Sollitude) přináší neméně intenzivní zážitek.
Seriálová adaptace stojí na své knižní předloze, která dodnes patří do zlatého fondu světové literatury. Ačkoliv je předloha Gabriela Garcíi Marqueze zejména v jižní části amerického kontinentu v podstatě jakousi moderní biblí a jejímu autorovi vynesla i Nobelovu cenu, o zfilmování se dlouho nikdo nepokoušel.
Druhá řada Sto roků samoty se do pasti pokračování nechytila
Odvahu vytěžit potenciál měli až producenti Netflixu a do příběhu, kde se magie, sny a realita prolínají stejně snadno jako mráčky putující po letní obloze, se ponořili se vší vervou. Výsledek je takřka geniální. Od stravitelného scénáře vytěženého z obtížné předlohy přes dokonalou kameru, která snímá velmi často v pohybu, a přináší tak velmi intenzivní zážitek ze sledování, až po skvělé herecké výkony.
To všechno vypálila kadencí kulometu už původní série a při sledování prvního dílu další řady vyšperkovaná filmařina nepřinese onen příjemný šok jako napoprvé. Nedojde už druhému pokračování seriálu dech?
Odpověď je jednoduchá: Ani v nejmenším! Trvá dobrou půlhodinu, než se člověk sžije s komplikovaným prostředím rozvětvené rodiny Buendiů, a obtížně se rozlišuje, kdo byl Jose Arcadio a kdo je Jose Arcadio Segundo. Podobně je to i s Aureliany, kterými se to jen hemží.
Druhá řada ještě lépe těží z filozofického přesahu díla. V podmanivé hře barev a dokonalém vizuálu nám servíruje nekompromisní otázku: Jak velká cena může být zaplacena za svobodu svíranou v okovech lidské krutosti? Většina členů rodu žije (a hlavně umírá) také ve zvláštní samotě uprostřed lidské společnosti, nicméně motiv zvláštního hledání svobody je v seriálu možná trochu silnější, než jak na motiv samoty odkazuje název knihy.
V cyklickém opakování tak Buendíové v dalších a dalších generacích zažívají trest za svou svobodomyslnost, jež byla prorokována prostřednictvím narození dítěte s prasečím ocáskem.
Vše lemuje všudypřítomná smrt
Zároveň ještě intenzivněji pokračuje druhá řada s tématy velkých dějin, které se odráží na malé scéně městečka Maconda. Vidíme střet liberalismu s konzervatismem optikou krvelačného plukovníka Aureliana, na něhož naváže s pokusem o socialistickou revoluci jeho synovec.
Vše lemuje všudypřítomná smrt. Ta však není v barevné scenérii seriálu ničím hrozivým, ale přináší povznášející úlevu nejen aktérům, ale i divákům. I když by se kruté osudy postav nabízelo ztvárnit s hororovou příměsí a využit populárních filmových lekaček, tvůrci k oblíbenému postupu, jak vyvolat v divácích napětí, vůbec nepřistupují. Vše se odehrává v záplavě barev a oslavě života, k níž patří i smrt. Lásku nemilosrdně doprovází lidská krutost. Oba motivy se v seriálu umně střídají v záplavě barev a napětí s intenzitou příliš malých šlí na mohutném břiše během seriálu nepolevuje.
Závěrečnou tečku za seriálem však Netflix ještě nenapsal. Rozdrážděné fanoušky se pokusí přikovat k obrazovkám s otevřenými ústy ještě jednou, když tři týdny po premiéře celý epos završí celovečerním filmem. Už tak má ale seriál své místo ve zlaté skříni Netflixu jisté a naše hodnocení 10 z 10 je zcela nezpochybnitelné.
Zdroje: autorský text, recenze